aktualizováno: 23.12.2022 11:06:02
R I O S R O S A L I A
|
"Rozinka"
Rosálie
Narození: 30.6.2005 v Jablonci nad Nisou Úmrtí: 14.08.2022 Velké Přílepy Plemeno: Britská krátkosrstá kočka Barva srsti: modrá Barva očí: žlutá Hmotnost: 4 kg Majitel: Magda Laksarová Bez průkazu původu. Matka: britská krátkosrstá modrá Otec: britský polodlouhosrstý color point Poznámka: kastrovaná
Rozinka je bez PP, ale to jí neubírá na šarmantně vybraném chování a vystupování. Pořídila jsem si ji jako společnici na kolej v pátem ročníku vysoké školy. Mládí měla zajímavé a dost toho zcestovala, možná proto je taková pohodářka.
Už když jsem si Rozinku pořizovala, koketovala jsem s myšlenkou, že bych ji někdy mohla poslat na námluvy za nějakým kocourem. Ale při pobytu na kolejích to nešlo. Cestovat s malými koťaty z Prahy do N.B.City autobusem bylo nepředstavitelné a že bych se dva měsíce nepodívala domů, to bych nezvládla :) Jsem takový maminčin mazánek :D Tak po druhém mrouskání jsem se pod nátlakem spolubydlící (člověk se jí ale nemůže divit), že Rozinka půjde na antikoncepční injekci. A byl klid.
Ale jak čas běžel, věci se měnily a já i s Rozinkou jsem se přestěhovala do Velkých Přílep. Do rodiny přibyla Sárinka. Rozinka už zase proděla pár mrouskacích období a tak znovu vyvstala otázka, zda kastrace nebo koťata.
Přítel dostal nabídku od kolegyně z práce, že mají známou, která má modrého britského kocour a tak při dalším mrouskání jela Rozinka na výlet za Prahu. S kocourem si ale nepadli moc do oka. Kocour nevěstu vesele přehlížel a Rozinka tak byla dva dny zalezlá pod gaučem. Tohle se tedy nepovedlo. Rozinka se tak vrátila domů bez naděje na koťata.
Půl roku byl klid, ale pak přišlo další mrouskání a situace začala být neúnosná. Štěstí ale stálo při náš a přítelova kolegyně z práce si mezi tím pořídila svého vlastního kocour, černě stříbřitě mramorovaného (whiskas) fešáka jménem Jonáš. Ale to jsem se dozvěděli pozdě. Tak jsem toužebně očekávali další mrouskání. Jako kdyby to Rozinka věděla a za měsíc to na ní přišlo znova. Tentokrát jela 9.3.2009 do Prahy k Jonášovi.
To však rodina Jonáše netušila, do čeho se pustila a jak probíhají kočičí námluvy. Že jsou dost divoké a hlavně velmi hlučné. Jonáš ještě nebyl ani roční kocour, zkušenosti neměl také žádné, ale nechyběl mu elán, odhodlanost a vytrvalost. Po pár hodinách kočících písní si srdce naší Rozinky získal a ostatní členové rodiny tak zažívali dvě bezesné noci. 11.3.2009 po návratu domů už nezbývalo nic jiného než čekat.
Za měsíc se trochu začala kulatit. Musím se přiznat, že v odchovu mláď jsem značný amatér. Sice mi doporučovali navštívit zvěrolékaře, aby ji vyšetřil a provedl ultrazvuk, ale já jsem tak bála, že mi řekne, že tam žádné kotě není. Raději jsem tomu nechala volný průběh. Měla jsem zjištěny všechny nonstop veterinární lékaře v Praze a blízkém okolí, ale doufala jsem, že je nebudu potřebovat.
Týden před předpokládaným termínem se chudák Rozinka neohla ani k zadečku, aby se očistila, že jsem jí musela dočasně vypomáhat. Když jsem to vyprávěla kamarádce, řekla jen: "To jich tam je víc, jak čtyři. Do čtyř koťat se ohne."
A měla pravdu. Ze 13. na 14. května 2009 se narodilo pět drobečků. Rozinka celý porod zvládla sama. Všech pět koťat jsou stříbřitě mramorované. Dvě černě (po tatínkovi whiskas) Mína a Merlin (Merluše) a tři modře - Madla, Monika a EM (jediný kluk). Rostly jako z vody a dělaly nám velkou radost, zvlášť, když se naučili přelézat porodní ohrádku. :D První se to povedlo Míně.
No a pak nadešel den, kdy se koťátka začali rozcházet do světa. První odešla k nové rodině Mína. Dnes je to Máje a žije u mé sestřenky, jejího manžela a dvou princezen v České Lípě a má věrného psího kamaráda Edu. EM byl druhý, kdo si našel rodinu. Je teď v Kravařích u České Lípy, kde má další dva kocouří kamarády a hned jim začal šéfovat. Merluše žije v domečku v Hořoměřicích, kde má spoustu kočičích kamarádů a určitě i moc dobrůtek, protože panička pracuje v prodejně potřeb pro zvířata. Madlinka odešla vyplnit místo po tragicky zesnulé kočičce do vesničky k Benešovu. Její panička mě také zásobuje fotečkami a já ji za to moc děkuji :)) No a poslední kdo od nás odešel byla Monička, nyní Číča. Byla jako svatební dar a tak mě moc potěšilo, když se nyní její majitelé ozvali a poslali fotky. Doufám, že všechna naše droboť dělá radost majitelům a čest kočičímu plemeni. Do budoucna jim přejeme jen to nejlepší a nejkrásnější, tak jako jejich majitelů :)
Rozinku jsem nechala 11. listopadu 2010 vykastrovat. Mroukala každých 14 dní a začalo se to podepisovat na jejím zdraví. Kastraci snesla velmi dobře, zotavila se velmi rychle a nyní už si užívá klidný odpočinek.
|
